BRATISLAVA

O Velikonocích jsem se vydala s rodinou na výlet do Bratislavy, jen tak se projít ulicemi, vyzkoušet místní kavárny, žádný spěch, žádný konkrétní cíl, jen prostě společně strávený čas.

Naše první zastávka byla v Urban House. Jak již sám název napovídá, Urban je označení pro městský styl, takže jsem očekávala kavárnu moderního vzhledu. Samotná kavárna však předčila veškerá má očekávání. Prostor byl opravdu velký, všechno zde mělo své místo a bylo vyladěno do nejmenšího detailu. Velmi se mi líbily tmavé stěny v kombinaci s cihlovou zdí, světlými paletami, dřevěnými stoly, velkými koženými gauči a křesly. Nabídka zde byla velmi bohatá, od snídaní, přes pizzy, burgery, steaky až po koktejly. Plná obsazenost kavárny jen svědčí o tom, že se toto místo jistě těší velké oblibě.

Kdybych neměla již snídani za sebou, určitě bych si zde některou vybrala, protože všechna jídla na okolních stolech lákala již na první pohled.

Já jsem si však dala latté, jak je mým zvykem, které mi tentokrát zdobil velikonoční art v podobě zajíčků, což mi přišlo povedené a milé. Káva samotná měla krásně jemnou pěnu a byla chutná.

K ní jsem si objednala ovocný tart, o kterém mě slečna servírka ujišťovala, že je skvělou volbou a měla pravdu. Na mě byl sice trochu sladší, ale rozhodně stál za to. Těsto nebylo navlhlé, ani se nedrolilo, krém přímo hladil na jazyku, ale ovocnou vrstvu bych si možná představovala bez použití želatiny. I tak byl však tart velmi dobrý.

Obsluha byla velmi milá a celkové prostředí se mi moc líbilo.

Další zastávka byla v Kolibě Kamzík.

Místo krásně čisté a stylové, ale zcela úplně jiným způsobem. Zde byl styl zaměřen na klasiku a tradici, kdy slečna servírka byla laděna stylem ala kroj, na stolech byly kárované ubrusy a jídelníček měl látkový přebal s puntíky.

Zde jsme se však nezastavili na kávu s dortem, ale na polévku, abychom po té mohli na naší sladké vlně pokračovat dál.

Volba padla na klasický slepičí vývar. Ačkoliv byl velmi poctivý na maso, nudle i zeleninu, samotná polévka byla velmi planá a chuťově nevýrazná.

Kromě samotných polévek zde však naleznete celou škálu tradiční slovenských pokrmů. Bohužel, abych měla místo na další ochutnávku, zde jsem si již nic nedala. Třeba někdy příště.

Další místo, které jsme vyzkoušeli, bylo Cafe Mayer.

Ihned po vstupu jsem nabyla dojmu, že jsem spíše ve Vídni, než v Bratislavě. Kromě celkově zařízeného interiéru, samotnému faktu nasvědčoval i velký obraz císařovny Sissi.

Kavárna budila dojem, že jste v opravdové cukrárně a vitrína lákala obrovskou nabídkou dortů, což pro mě bývá velký problém. Čím větší výběr, tím horší rozhodování..=D

Nakonec volba padla na klasický malinový cheesecake, protože jsem byla zvědavá, zdali na takovémto místě, kde většina dortů působila šlehačkovým dojmem, dělají i opravdu poctivý cheesecake ze sýru a ne z nějaké náhražky. Po prvním soustu však bylo nad slunce jasné, že zde svou práci dělají poctivě, protože cheesecake byl opravdu z toho, z čeho měl být. Byl hutný, sladký a jemný. Nicméně jsem však nepochopila, proč se v mém horkém latté nachází brčko. Aneb plaste, vítej? Pochopím to u ledové kávy a frappé. Viděla jsem jej i v kelímku s horkým latté, ale proč ve sklenici? Opravdu netuším a přišlo mi to vážně zbytečné.

Protože jaro se pomalu, ale jistě ujímá vlády, téměř v každé ulici se nachází zmrzlina. A tak nejjednodušší řešení, jak spojit sladkost a kávu do jednoho, bylo dát si kávovou zmrzlinu. Zmrzlinu jsem si dala v podniku i Nonni Cremeria a musím říct, že byla opravdu skvělá. Nebyla příliš sladká, protože se v ní nacházela rozemletá zrnka kávy a tak byla pro mne ideální kombinací. Sám podnik se pyšní tím, že jejich zmrzlina je italská, domácí a především vyráběná ze 100% přírodních surovin pod dohledem Manuela Presentiho, který je šéfkuchařem a hlavně zakladatelem školy Gelato Nature, která pořádá více než 100 kurzů zaměřených na výrobu přírodní zmrzliny. Takže aniž bych to předem tušila, měla jsem zmrzlinu od samotného mistra a musím říct, že tenhle člověk opravdu ví, co dělá a dělá to dobře.

Má poslední zastávka byla trochu netradiční, nacházela se v restauraci hotelu Blue Bratislava.

Právě sem jsme zamířili zcela záměrně, protože moji rodiče zde již byli a velmi si místní kuchyni chválili. Sám číšník nám hned na úvod neváhal s hrdostí oznámit, že do žádného jídla nepřidávají umělá dochucovadla a podobné záležitosti a vaří opravdu čistě.

Aby to tedy nebylo jen o spoustě cukru, dali jsme si pizzu. Jednoduchou, se šunkou, sýrem a žampiony. Těsto byl úžasně tenké, okraje byly krásně křupavé a náplň velmi bohatá. S touto volbou jsem byla opravdu spokojená.

Jako dezert jsem pak zvolila čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou a jahodovou omáčkou.

Fondant byl opravdu ještě hodně horký a vevnitř krásně tekutý. Vanilková zmrzlina jej vždy hezky doplňuje, ale nejvíc mě potěšila jahodová omáčka, která byla opravdu z jahod, nikoli takový ten nepoživatelný jahodový dip, kterým pořád ještě někde "zdobí" dezerty.

Toto místo tedy opravdu dostálo svému slovu, že pracují jen s kvalitními a čerstvými surovinami a musím říct, že jsem si zde velmi pochutnala.

Tímto tedy má degustační Bratislava končí.

Musím však říci, že město jako takové je plné různých kaváren, které vás lákají svou bohatou nabídkou a naleznete zde i restaurace z celého světa, ať už je to Irsko, Skotsko, Itálie, Čína či slovenská klasika. Zde si vybere opravdu každý. Já sama byla takto bohatou nabídkou velmi překvapena.

Bohužel těch míst je tolik, že by to zde chtělo strávit minimálně víkend na pořádné testování a nejen jedno odpoledne, ale možná to takto alespoň zůstane mou výzvou pro příští výlet.