ČAJ O PÁTÉ

Čaj o páté byl vždycky můj sen. 

Abych to trošku uvedla na pravou míru, čaj o páté není jen stará anglická konvička s čajem. Čajem, do kterého se navíc přidává mléko, což u nás také není běžné. Já osobně piji jen dva druhy čaje, a to právě černý s mlékem nebo černý s medem a citrónem. Ale vraťme se zpátky k čaji o páté. 

Čaj o páté není jen čajem, je to spíše rituál, kdy se, alespoň pro mě, na chvíli zastaví čas a vy si pochutnáváte na sendvičích, scones, dortících a k tomu popíjíte zmiňovaný čaj.

A teď si pojďme přenést tuto krásnou představu do reality.

Zaprvé musím zmínit, že svůj první čaj o páté jsem měla ve Skotsku, a ne v Anglii. Ne, že by se to nějak lišilo, ale díky lokaci nemám pocit, že jsem úkol na 100 % splnila a určitě to v budoucnu ještě napravím a budu moci porovnat. 

Snažila jsem se při mé poslední cestě do Skotska, konkrétně do Edinburghu, vybrat pokud možno jedno z luxusnějších míst pro tento zážitek. Vybrala jsem si jeden z vyhlášených hotelů, který je skutečně krásný a jednou bych si přála v něm strávit alespoň jednu noc. 

Samotné místo, kde se čaj servíroval, je opravdu krásné. Otevřený obrovský prostor s vysokými stropy, mramorovými sloupy a křišťálovými lustry. Na druhou stranu, jejich zvykem je mít skoro všude koberce, což je občas náročnější na údržbu a špinavé mapy na koberci bohužel kazí samotný dojem. Z balkónu krásně hrála pianistka, ale když začala zpívat, byla natolik hlasitá, že to rušilo konverzaci u stolu.

To bylo jen pár slov k místu a teď konečně k samotnému čaji.

Na výběr je samozřejmě více druhů čaje, případně je možné dát si i kávu. Já chtěla zůstat u klasiky, takže černý čaj s mlékem. Je malinko úsměvné, že jsou zde dohady o tom, zdali se nalévá mléko do čaje nebo čaj do mléka..=)

A když už máte tedy co pít, postaví před vás krásný třípatrový etažér plný dobrot. Na nejvyšším patře jsou sladkosti, uprostřed slané sendviče a na posledním patře jsou scones s krémem a džemem. Jestli je nějaký postup, s čím začít? Nejsem si jistá. Jisté je pouze to, že musíte počítat s tím, že tohle není něco, co sníte a jdete zase objevovat krásy města.

Je to o tom, strávit zde nějaký čas, vychutnávat si jednotlivé kousky, konverzovat s přáteli a k tomu popíjet čaj. Já osobně jsem se snažila střídat sladké a slané, ale popíši vám to raději po patrech. 

Mezi sladkostmi jsem měla macronku - upřímně, nebyla špatná, ale ani mě příliš neokouzlila. Rozhodně to není sladkost, kterou si pravidelně dopřávám. Mé nejoblíbenější macronky jsou od Pierra Hermé, které jsou naprosto dokonalé, plné chutí a v ústech se rozplývají. Vedle nich jsou pro mě všechny ostatní macronky vcelku nudné a obyčejné. 

Další sladkostí byl mrkvový dortík - bohužel ani zde jsem nebyla příliš ohromena, těsto tužší a krém velmi přeslazený, ale s tím já mám všeobecně problém. Většina krémů se mi zdá hodně přeslazená.

Následující sladkosti jsem ochutnala poprvé v životě. 

Jednou z nich byl Battenberg - taková barevná kostička, skládaná na střídačku ze dvou barev a potažená marcipánem. Určitě jste ji už někdy viděli. U tohoto kousku oceňuji, že zde byl pravý marcipán, který mám opravdu ráda. Dnes se téměř vše potahuje fondánem a ten z duše nenávidím. Těsto bylo měkoučké, dezert celkově byl ale velmi sladký.

A posledním sladkým kouskem byl French opera cake - což jsou pláty mandlového těsta, spojované kávovým sirupem a kávovým krémem, nahoře potřené čokoládou. Na první pohled bych si tento dezert asi nevybrala, protože nejsem fanouškem čokolády, ale to by byla obrovská chyba. Za mě rozhodně číslo jedna a nebe v hubě. Na tomto dortíčku jsem si opravdu velmi pochutnala a byl jediný, který jsem snědla celý. U ostatních kousků jsem pouze ochutnávala, protože nebylo v mých silách všechno sníst.

Přesuneme se na druhý etažér se slanými kousky.

Prvním kouskem byl sendvič s vaječnou majonézou - sendvič byl měkký a nadýchaný. Náplň nebyla přehnaně velká a chuťově byla asi v pořádku. Co k vaječné majonéze říci? Nebyla špatná, ale nic co by vás ohromilo.

Druhý sendvič byl se šunkou a hořčičnou majonézou - sendvič byl opět měkký a chuťově tato varianta byla výraznější. Celkově oběma sendvičům nemám co vytknout. 

Dále zde byl žitný chlebíček, na kterém byl krémový sýr a uzený losos - ačkoli mám uzeného lososa ráda, nepotřebuji mít k němu krémový sýr, navíc v kombinaci s lehce kyselým a dosti vysokým krajícem chleba, sám o sobě losos trochu zanikal.

A posledním slaným kouskem byl malinký quiche se sýrem Brie a karamelizovanou cibulkou - tak tohle rozhodně nebyl můj kousek. Osobně nemám cibuli příliš v lásce a tepelně upravované sýry na mě působí příliš mastným dojmem. Takže ano, ochutnala jsem, ale spíše pro to, abych se ujistila, že toto na můj seznam favoritů nepatří. Což ovšem neznamená, že by byl například špatně upečen nebo že by se k sobě tato kombinace nehodila, jen to nevyhledávám. 

A dostáváme se na poslední patro se scones.

Toto pečivo u nás ještě není běžné a spousta lidí by se asi divila, že to má asi někdo rád. Jedná se totiž o poměrně suchý kousek pečiva, což je ale trochu záměr, protože se servíruje s vysokou vrstvou krému a džemu.

Krém vypadá jako našlehané máslo, ale ve skutečnosti je to vysokotučná smetana, která se dlouho pozvolna zahřívá a pak se zase pozvolna nechává vychladnout. K tomu se většinou podává jahodový nebo malinový džem, ale lze použít jakýkoliv jiný. Proto samotné scones jsou sušší, protože si k nim dopřejete tyto dvě vysoké vrstvy. 

A tak jako se vedou spory o to, jestli se nalévá čaj do mléka nebo mléko do čaje, tak přesně takto se dělí milovníci scones na dva tábory - namazat první krém a nebo džem. A já musím říci, že scones mám ráda i samotné. Dělá se spousta variant, kdy jsou plněny rozinkami, mají různé příchutě (pomerančové, citrónové, ...), ale dělají se také ve slaných variantách.

Pokud chcete svůj čaj o páté posunout ještě o úroveň výše, můžete si k němu dopřát skleničku prosecca, případně skleničku Moëta. Ano, já si dala skleničku Moëta. Když už, tak už.. kolikrát za život si člověk dá čaj o páté? 

A co říci závěrem? 

Jsem za tuto zkušenost ráda a užila jsem si ji se vším všudy. Nutno však říci, že pokud se pro tento zážitek rozhodnete i vy, počítejte s tím, že pokud budete chtít sníst všechno, je to jako velký oběd i se svačinou. Je toho opravdu hodně. 

Hodně míst podává čaj o páté už od druhé nebo třetí hodiny odpolední, a tak si v podstatě můžete dát pozdější oběd. My jsme s tím tak nějak počítaly. Byly jsme čtyři a žádná z nás nezvládla všechno sníst. Mohly jsme si však zbylé kousky odnést v krabičce, která nám byla nabídnuta. 

Samozřejmě zmíním i ceny. Pokud si dáte jen etažér s čajem či kávou zaplatíte 30 liber. Když si přidáte skleničku prosecca či gin s tonikem, bude cena 35 liber. A jestli máte chuť na skleničku Moëta, tak cena bude 40 liber. 

Mým hlavním doporučením však je, mějte vedle sebe příjemnou společnost, se kterou rádi trávíte svůj čas a tento čas nechte zvolna plynout, protože pravý čaj o páté zkrátka neuspěcháte.