NOVÉ ZKUŠENOSTI A VÝZVY – ANEB MŮJ ŽIVOT S DATLEM

Dnes jsou tomu přesně 4 týdny, kdy jsem se chopila nové příležitosti a poprvé pekla pro Datla. Za tu dobu jsem napekla víc věcí než za celý rok.

Jsem velmi ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří mé pečení, prožívají se mnou, podporují mě a drží mi palce. Jim všem patří můj velký dík, který mě žene neustále kupředu.

Když jsem na tuto nabídku kývla, zavalila mě obrovská vlna nadšení a euforie, že konečně začnu péct podle svých představ a ne jen příležitostně jako tomu bylo dosud, avšak na samém začátku jsem nevěděla, do jak náročného úkolu jsem se dala. Zní to hrozně hezky, pečení jako hobby a ono pro mě i je, ale ten obrovský kus práce, kterým za tím stojí, občas není vidět. Musím uznat, že ani já jsem netušila, jak moc náročné je pečení 3x do týdne.

Když přijde den, kdy vypínám troubu až o půlnoci a ulehám do postele s pocitem - snad se mi to povedlo; není mi zrovna veselo. Je to práce jako každá jiná, občas je to velmi vyčerpávající a frustrující, když si nejsem jistá, jestli zrovna tato sladkost bude ostatním chutnat, protože každý máme jiné chutě.

To vše se však mění v okamžiku, když vidím, že někdo chce můj výtvor ochutnat a když k tomu navíc přijde pochvala, skáču vysoko nad zemí a ten tam je pocit z předešlé noci v kuchyni, kdy jsem si říkala, jak moc velké sousto jsem si ukousla.

Proč tohle říkám? Protože tohle všechno k tomu prostě patří. Není to jen poskakování v kuchyni s růžovou zástěrkou kolem pasu a úsměvem na rtech. Neříkám to však proto, že bych si stěžovala, spíš proto, že jsem si sama neuvědomovala, jak náročné tohle může být a hluboce smekám před těmi, kteří takto pečou.

Ačkoli to není vždy procházka růžovou zahradou, jsem za tuto zkušenost neskutečně vděčná. Je to něco, co se stává součástí mě samotné, co mě neskutečně baví a naplňuje pocitem, že dělám něco smysluplného.

Je to běh na dlouhou trať a mě jistě čeká ještě velká spousta překážek a nástrah, které se mě budou snažit srazit na kolena, ale každý pád je pouze o tom, aby se člověk postavil zpět na nohy zase o něco silnější a odhodlanější než předtím byl.

Těším se na všechny další výzvy, které přede mnou stojí, a s velkým odhodláním se do nich chci pustit.

Na závěr však chci nejvíce poděkovat právě Zuzce a Honzíkovi z Café Datel, kteří mi tuto jedinečnou příležitost poskytli, a vážím si důvěry, které do mě vložili a jen velmi nerada bych je zklamala.