PRAŽSKÉ OBJEVY A NÁVRATY

Tak jsem si zase udělala výlet do Prahy, ne že bych Prahu samotnou přímo zbožňovala a musela se tam každý měsíc vracet, ale když už tam jsem, snažím se hledat místa, kde bych se mohla cítit příjemně, ochutnat něco nového, odnést si příjemné pocity a vzpomínky, a snad se zase někdy vrátit..

Ač je to trošku paradox, jedno z míst, o kterém nikdy nepíši, je pro mě již v podstatě rituálem či tradicí a to Costa Coffee, kterou navštívím vždy jako první hned po příjezdu. Jejich kávy mám vypité tolik, že by se dala počítat na litry..=) Proč se o ní zmiňuji teď? Protože právě začala sezóna perníčkového latté, na kterém jsem ujížděla vloni, když jsem byla v Londýně. Jeden doušek stačil a opět jsem se vrátila na má oblíbená místa, které jsem procházela právě s touto kávou v ruce. Ano, tato káva je dosti sladká, ale prostě ji zbožňuji. A ke kávě si vždy dávám citronový muffin, který jsem však už při této sladké kávě nebyla schopná dojíst, i když je můj oblíbený. Také jsem měla tu možnost ochutnat perníčkový muffin, který mě bohužel velmi zklamal. Jeho koření pro mě bylo příliš výrazné.

Pro další kavárnu nemám ani slov. Ten hřejivý pocit, který ve mně vyvolává je až neskutečný. Místo, které bych neoznačila jako kavárnu, ale jednoduše - Domov. Opravdu, a to s velkým D. Místo, kde se usadíte do křesla a to Vás obejme. Nechci přehánět, ale takhle příjemně jsem se ještě v žádné kavárně necítila. Nevěděla jsem, kam dřív s očima, každý kout byl doladěn do nejmenšího detailu. Opravdu smekám před návrhářem, který tento prostor budoval. Skvěle sladěné barvy, krásný nábytek, tapety, doplňky.. tohle místo prostě má svého ducha. A to místo nese název La Bohéme Café. Až později jsem zjistila, že tato kavárna je tou nejlepší kavárnou ČR 2015 a vůbec se nedivím proč..=) Ale tedy k samotné podstatě mé návštěvy, dala jsem si zde pouze cappuccino, protože jsem byla stále ještě přeslazená, ale příště si to určitě vynahradím. Cappuccino mělo krásný art, hustou, krémovou pěnu a jemnou chuť. Tímto tedy prohlašuji, že Styl & Interiér byl sesazen a nahrazenou touto kavárnou, která se umístila na mém prvním místě a myslím, že tam velmi dlouho zůstane.

Rovnou ke zmiňovanému Stylu & Interiéru, který byl právě sesazen na pomyslné druhé místo, nicméně i sem se stále ráda vracím. Minule se dalo ještě sedět v jejich překrásné zahradě, bohužel teď už to počasí nedovolí a tak jsem konečně mohla taky pořádně nasát atmosféru interiéru. Tentokrát se zde nenesla krásná vůně sušenek, ale bylo zde příjemně teplo a hlavně narváno až k prasknutí, ale jeden malý stoleček v rohu se přece jen našel. Pro srovnání jsem si dala i zde cappuccino. Art o malinko méně výrazný, ale také pěkný. Pěna byla taktéž bohatá a krémová a káva měla jemnou chuť, ani zde bych tedy kávě nemohla nic vytknout. Na rozdíl od další kávy, kterou jsem ochutnala a tou bylo espresso s tonikem. Tuto kombinaci jsem měla poprvé v létě u Datla a byla vynikající, v létě naprosto ideální pro osvěžení a chuť hořko-sladkého toniku v kombinaci s hořkým espressem, které nepiji, byla skvělá. Bohužel zde bylo toniku velmi málo a tady tato kombinace byla nepříjemně kyselá.

Mou poslední zastávkou byla kavárna přímo na Václavském náměstí s názvem Oliver´s Coffee Cup. Kavárna je umístěna v prvním patře, takže za denního světla je jistě krásný výhled přímo na Muzeum, ale já zde byla již po setmění, takže příště si musím pohlídat čas. Interiér je moc hezký, moderní, čistý, se zajímavými kusy nábytku. Tato kavárně nemá takovou tu domácí atmosféru, což samozřejmě není na škodu, protože je to naopak městská kavárna, světlá, jasná, přesně se hodící do pulzujícího středu města. Konečně přišla chvíli opět doplnit cukr, takže přišel na řadu výběr dezertu. Rozhodnutí padlo na Tarte Tatin, kterým jsem si nebyla příliš jistá, protože jsem jej ještě nikdy nevyzkoušela a trošku mě děsila ta velká vrstva jablek a očekávala jsem, že to bude trošku nuda. Naštěstí jsem však byla mile překvapená. Jablka byla krásně měkoučká, sladká a vrstva těsta, které bylo vláčné a lehce jablky nasáklé, byla dostačující. Ale kávy bylo přece jen pro tento den dost a k mé radosti zde nabízeli značku čaje, kterou jsem si oblíbila již minule ve Stylu & Interiéru, takže volba byla jasná a k tomuto dezertu se čaj báječně hodil.

Ráno před mým odjezdem jsem se zastavila na poslední kávu, protože co by to, v mém případě, bylo za ráno bez kávy. To prostě nejde..=) A moje první ranní káva v Praze je vždy u Costy, navíc možnost, dopřát si ještě jedno perníčkové latté, které doma bohužel nemám, se musí využít. Ale zvolila jsem tedy alespoň jiný muffin a tentokrát vyhrál slaný karamel. Ano, káva mě opět unesla do země daleko za mořem, ale muffin mě opět vrátil nohama zpátky na zem. Ačkoliv slaný karamel mám velmi ráda, tak tento karamel nebyl téměř vůbec slaný a jsem si víc než jistá, že šlo pouze o roztavenou karamelku. Těsto samotné však bylo ještě horší, protože se šíleně lepilo na zuby. Svůj ranní muffin jsem tedy opět nedojedla a vychutnala si aspoň poslední doušky své oblíbené kávy před odjezdem.

P.S.: mám takový pocit, že kaváren, kam se chci vracet stále přibývá, což je samozřejmě dobře, jen potom nezbývá tolik času na to, objevovat nová a nová místa..=) Ale já si s tím nějak poradím, je potřeba stále hledat a nezůstat stát na jednom místě, ač se nám líbí sebevíc, protože časem by pak mohlo zevšednět..=)