PŘEDVÁNOČNÍ ČAS - KAVÁRNY V BUDĚJOVICÍCH

Při mých kavárenských toulkách střídám především Prahu a Brno, a o místních kavárnách jsem se ještě moc nerozepsala. Přišel tedy čas to trochu napravit.

České Budějovice jsou kavárnami, puby, restauracemi a trhy doslova přeplněné, až si občas říkám, jak je možné, že se zde všichni uživí. Na mém seznamu je ještě velká spousta míst, kam se chci podívat, ale bohužel trošku u mě většinou vítězí místa, která již znám a kam se ráda vracím, ale postupně musím přidávat další a další..=)

Vrátím se tedy rovnou o 14 dní nazpět, kdy jsem si zavolala posilu a vyrazila opět na Trh u vrby. Ačkoliv je mi jasné, že každých 14 dní zde nemohou být nové stánky, čekala bych možná o malinko víc vánočních námětů, ale musím říct, že kdo má pocit, že by mu něco na jednom trhu uteklo, nemusí zoufat, protože trh se v podstatě opakuje, kromě pár výjimek. Ale jinak to bylo úplně stejné jako minule, stejně rozmístěné stánky, téměř totožná nabídka. Na jednu stranu to bylo fajn, protože jsem si svou první ranní kávu mohla dát u svého oblíbeného stánku a nemohla jsem jinak, než se vrátím ke stánku Rodinné kavárny "V Křesle", kde jsem minule ochutnala brusinkový cupcake a tentokrát padla volba na dort Rafaello. Láska na první ochutnání a to bez přehánění. Byl dokonalý, křehoučký, sladký, ale ne příliš a střídání lehce křupavých vrstev s jemným krémem bylo perfektní, navíc je bezlepkový. Také jsem vyzkoušela jejich vánoční punč a ani tomu se nedalo nic vytknout. Jediné štěstí je, že tato kavárna není přímo v ČB, protože na tento dort bych chodila každý den po obědě..=)

Jedno z míst, kde jsem ještě nebyla, je divadelní kavárna Kuloár, kam jsem zaběhla těsně představením na rychlou kávu. Prostor není příliš velký, ale prostředí je příjemné, jasné, čisté, moderní. Velmi mě potěšilo, že hned po příchodu nenásledovala okamžitá otázka: "Co si dáte?", ale dostaly jsme na stůl džbánek s vodou. Káva byla chutná, ale víc zatím nic nemohu, protože tuhle kávu jsem musela vypít během pár minut a odejít na představení. Velké plus za to, že jsem mohla být obsloužena herečkou z divadla, která byla velmi milá a příjemná.

Mezi má osvědčená a prověřená místa patří kavárna Široko, do které velmi ráda chodím, jednak proto, že jejich kávu mám velmi ráda, protože je opravdu jemná a mohu si vybrat, jestli chci latté do sklenice nebo hrnečku a já vždy dávám přednost hrnečku..=) Tato kavárna také není příliš velká, ale je útulná a při šerém osvětlení se mi zde sedí velmi dobře. Další důvod, proč sem ráda chodím, je ten, že pouze zde mají můj oblíbený cider značky Magners, který jsem si oblíbila, kde jinde než v mém milovaném Londýně. A abych neodcházela s prázdným žaludkem, dala jsem si quiche se sušenými rajčaty, sušenou šunkou a sušenými švestkami. Tuto kombinaci si zde dávám vždy, když ji mají. I ostatní kombinace jsou velmi chutné, ale tento mi chutná nejvíc.

Abych tedy nemluvila pouze o kavárnách, musím zmínit i restaurace. Naposledy jsem byla v restauraci zvavé Kozlovna. Ještě mě zde nikdy jídlem nezklamali. Tentokrát jsem si dala grilovaný hermelín s gratinovanými bramborami a brusinkami. Vynikající kombinace, na dochucovadla jsem ani nepomyslela a z této porce jsem byla víc než syta. O dezert jsme se podělily, protože sám by jej jeden člověk opravdu nemohl sníst. Vynechala bych všechny ty zbytečnosti okolo. Čokoládový toping, jablka a sušenky, to bylo něco naprosto zbytečného. Co takovému dezertu vytknout? Snad ani nic, ale co taky chcete zkazit na horkých malinách, že? =)

Na závěr přidám ještě jeden podnik, a to vinárnu Solnici. Sem chodím ráda s kamarádkami na skleničku, když vyrážíme ven. Psát o víně Vám nebudu, takový odborník nejsem, ale dala jsem si dýňovou polévku, kterou mám velmi ráda, ale tato verze byla tou nejhorší, jakou jsem kdy jedla. Kdybych zavřela oči, ani nepoznám, co mám v ústech. Absolutně bez chuti a nemohla jsem souhlasit ani s tím, že je krémová. A tak jak nesnáším pepř, jsem si ji musela pořádně opepřit a osolit, abych si nemyslela, že jsem si objednala pouze obarvenou vodu. Takže na skleničku ano, ale na polévku už nikdy více.

V poslední době však nejvíc běhám po vánočních trzích, ochutnávám punče, občas si dám trdelník, ale především nasávám atmosféru, protože přece jen již za pár dní nastane Štědrý den. A abych nic neponechala náhodě, pro jistotu jsem si musela zazvonit na zvonek a velmi hlasitě, aby mé přání bylo vyslyšeno..=)